Historie vodní dýmky

Odkud vodní dýmka vlastně pochází?
Na tuto otázku vám vlastně nikdo nedokáže dát přesnou odpověď. Obecně se má za to, že se vodní dýmka vůbec poprvé pravděpodobně objevila v Indii, před více než čtyřmi sty lety. Ještě starší zmínky však pocházejí z dob mnohem dávnějších , a to z časů, kdy staří Indové kouřili bylinné směsi a přírodní drogy přes kokosový ořech se dvěma trubkami.Impulsem pro vznik primitivních vodních dýmek bylo objevení omamných účinků konopí, které se původně pěstovalo pro své léčivé účinky. Kouření hašiše se ukázalo jako mnohem rychlejší a úspornější metoda, než užívání ve formě jedlé směsi. Ačkoli se tehdy jednalo o velmi jednoduchý model, který se skládal z vydlabaného kokosového ořechu a zasunutého dutého stébla trávy (tzv. narcíl), princip byl v podstatě stejný jako u dnešních dýmek. Obdobná zařízení se objevovala v průběhu věků po celém světě včetně Afriky i Evropy.
Vývoj v průběhu staletí.
Z Indie se dýmka postupem času rozšířila i do dalších částí tehdejšího světa. Nejdříve do Egypta (zde nargíl), odkud pak putovala do ostatního arabských zemí a do Persie. Právě v Persii doznala dýmka výrazných změn. Rostlinný materiál, ze kterého se váza dříve dělala, byl nahrazen keramikou a místo brčka se začala používat hadice. Po objevu tabáku byla navíc k nádobě přidána bronzová miska (korunka). Ovšem svou současnou podobu získala dýmka až v Turecku (zde nargíle), v době, kdy se v tehdejší Evropě rozšířilo kouření tabáku. Většina zásadních úprav byla provedena v období vlády sultána Murada IV. (1623-1640), kdy byla dýmka na vrcholu své popularity a kdy se stala neodmyslitelnou součástí tehdejších kaváren. Mohutný nástup kuřácké kultury však jednu dobu znamenal zákaz kouření pod trestem smrti, který však byl po několika letech ke vší spokojenosti zrušen a etiketa kouření mohla volně růst.
Vodní dýmka dnes
V západní a střední Evropě a v Americe se dostaly vodní dýmky do širšího podvědomí veřejnosti koncem 19. a počátkem 20. století. Tou dobou byla vodní dýmka dokonce natolik módní, že nemohla chybět v žádném orientálním salonku a stala se na nějakou dobu pravidelnou součástí různých čajových dýchánků. Později, s boomem cigaret a nástupem rychlého životního stylu, se na dýmku opět poněkud zapomnělo. V dnešní době u nás ovšem prožívá svou druhou renesanci, také díky vzniku velkého počtu čajoven a podobných zařízení. V současnosti lze za domov vodní dýmky bez rozpaků považovat Egypt. Egyptská vášeň pro vodní dýmky se pozitivně promítla do záliby bublání i v dalších arabských zemích. Ve specializovaných řemeslnických dílnách v Káhiře dnes vznikají elegantní tvary nargill a dalších nepostradatelných částí vodních dýmek, ze kterých si lahodný kouř užíváme i my doma.